Původní televizní seriál Kukačky od režiséra Bisera A. Arichteva skončil, Česká televize odvysílala jeho poslední, třináctý díl. A první myšlenka, která diváka nutně napadne, je, že by si zasloužil druhou sérii.
Herecký koncert
Zdroj: Česká televize
Především bych ráda řekla, že odvysílaný seriál je v této kategorii to nejlepší, co jsem v poslední době od České televize viděla. A za obrovský zájem diváků vděčí nepopiratelně nejen skvělému námětu – záměně dětí v porodnici a odhalení této skutečnosti o šest let později, ale i jeho s citlivému ztvárnění, zasazení do skutečného reálného prostředí, skvělé dramaturgii a především hereckým výkonům. Pozoruhodná je na tom skutečnost, že podle mého názoru představitelů všech ústředních postav. Sabina Remundová a David Novotný jako rodiče Holcovi svojí živočišnou a hmatatelnou opravdovostí téměř vystupují z obrazovky, Marta Dancingerová a Marek Adamczyk jako Kadlecovi nezůstávají o nic pozadu a odhalují se vší (leckdy bolestivou) upřímností úskalí péče o syna s Aspergerovým syndromem – jako by už sama záměna dětí nebyla dost silným tématem. A přidávají se další, vedlejší linky. Neuvěřitelný Petr Kostka v roli dědečka Jakuba Kadlece, jako nerudný stařec na konci života, řešící v kulisách příběhu i důsledky svých dávných životních rozhodnutí, strhává pozornost doslova v každém hereckém vstupu, mladá Denisa Barešová jako dcera Holcových Marcela je skvěle přímá, osobitá a autentická. Popravdě, co se hereckých výkonů všech postav týká, těžko by divák našel chybu. Naprosto vyzdvihnout je ale třeba oba dětské představitele – Viktora Sekaninu a Thea Schaefera. Jejich výkony jsou strhující, neuvěřitelné a bez debaty hodné absolutního uznání.
Dobrý příběh se i dobře hraje
Zdroj: Česká televize
Výběr hereckých představitelů hraje docela jistě v každém filmovém počinu zásadní roli, bylo by ale nespravedlivé připisovat všechny zásluhy jen jim. Všichni už jsme určitě zažili hereckou hvězdu i v naprostém a ostudném propadáku. To jen dobře napsaný a také natočený příběh mohou herecké výkony dotáhnout téměř k dokonalosti. Poklonu je tedy třeba složit všem, kdo se na seriálu Kukačky podíleli. Výborně vystavěný příběh, skvěle vyprofilované postavy s jejich rozvojem a posunem v ději, spousta zajímavých vedlejších postav a linek, které pomohly zasadit příběh výměny novorozenců do reálného života rodin, a které by samy o obě stály za hlubší „prozkoumání“ a větší prostor. První polovina dílů měla neuvěřitelný spád – jako dravá rychlá voda strhávala v překotném toku pozornost a prožitky obou rodin divákovi zvedaly tep, naplňovaly ho očekáváním, dotýkaly se ho skutečné pocity tryskající z obrazovky a neumím si představit, že by se našel někdo, kdo by se nezamyslel, jak by podobnou situaci prožíval sám. Náročnost takové životní situace myslím zasáhla každého a překotný vývoj děje byl poutavý a znepokojující. V druhé polovině děj pomalu rozvolnil, jako by se vody rozlily do meandrů a trochu ustálily – pozornost diváka byla odkloněna od všudypřítomného hlavního problému záměny dětí i jinými směry. Přidaly se životy rodinných členů, minulost a začala se řešit budoucnost. Někomu by se to zpomalení mohlo zdát až přílišné, mně ale přišlo vhod. Ano, seriál by nejspíš mohl být o jeden – dva díly kratší, podle mého názoru by ale byla škoda neposkytnout dostatek prostoru všem postavám a dějovým liniím. Nakonec mnohé z nich zůstaly vlastně otevřené, nebránící se, nebo přímo vyzývající k natočení dalšího pokračování. A za to bych byla při dosažení úrovně prvních třinácti dílů doopravdy ráda.
