Osmý a poslední díl seriálu České televize (režie Filip Renč) Hlava medúzy se jmenoval „Kalich hořkosti“. Z mého pohledu to byl název víc než symbolický – posledním dílem byl kalich hořkosti skutečně dopit až do dna.
Kalich hořkosti
Ani ryba ani rak
V prvním dílu seriálu jsem byla zklamaná nenaplněným očekáváním, nicméně říkala jsem si „uvidíme, ono se to třeba rozjede“. Po zhlédnutí dílu posledního ale musím bohužel konstatovat, že nerozjelo. Pravdou je, že na ne úplně přesvědčivý výkon Jitky Čvančarové v roli šéfky brněnské mordparty, se s odstupem dívám poněkud shovívavěji. Ta postava jí prostě nepadla na tělo, neseděla k typu herečky. Její autorita a sebevědomí mi sice v průběhu celého seriálu nepřestaly připadat tak trochu nepřirozené a hrané, je ale potřeba říci, že příšerné dialogy a většinou snadno čitelný (občas lehce strnulý) děj to jinak výborné herečce rozhodně neusnadnily. To ostatně nikomu z představitelů. Z mého pohledu se právě tato skutečnost podepsala nejvíc na průměrnosti celého seriálu. Jednoduché až prostě návodné dialogy, ploché postavy a marnou, předvídatelnou vedlejší dějovou linku v podobě příběhu bratra hlavní hrdinky nevytrhne ani „umělecky“ nejednoznačný (nebo otevřený?) konec. Nevalné napětí, mizivé překvapení, žádný hlavolam. Na druhou stranu nemůžu říci, že by mě něco vyloženě „zvedlo ze židle“ – ve smyslu tragického profesního pochybení nebo katastrofálního nedostatku. Prostě tak nějak ani ryba ani rak, nenadchne ani neurazí. A to je podle mého soudu smutně málo.
Zdroj: Česká televize
Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem
Od spolupráce scénáristy Petra Hudského a režiséra Filipa Renče se dalo právem čekat mnohem víc. Víme, že oba mají za sebou i nadstandardní počiny. Filip Renč to snad nejpřesvědčivěji dokázal ve své prvotině – psychologickém thrilleru Requiem pro panenku z roku 1991. Petr Hudský je pak jako scénárista podepsán například pod vynikajícím seriálem z let 2015 – 2018 Labyrint. Dost možná byla Hlava medúzy prostě plánovaně cílená na určitou cílovou skupinu, s předpokládanými nároky, které se od těch mých zkrátka liší. Umím si představit, že svého diváka si najde – nebo vlastně si již seriál našel. Vypovídají o tom i odečty sledovanosti, kdy jednotlivé díly zaznamenaly přes milion diváků, což vůbec není špatné. Můj šálek kávy to ale bohužel není.
