Solo: Star Wars story – recenze

Další film ze světa Star Wars od Disneyho vypráví o původu a motivacích jednoho z hlavních hrdinů původní trilogie. Han Solo, slavný pašerák, byl kdysi pouze nuzným a zamilovaným zlodějíčkem. Postupem času se mu podařilo dostat se do imeriální armády a ještě později z ní dezertoval. Jeho hlavní motivací je ale láska, kterou zanechal na své domovské planetě (WTF? Han Solo miloval někoho jiného než sebe a princeznu Leiu???). Han potřebuje peníze a shodou okolností se přidává k partě pašeráků a zlodějíčků. Podaří se mu osvobodit Chewbacu a ten se rychle stává Hanovým nejlepším přítelem. Setkává se se svojí osudovou lodí, šmelinářem Landem a nakonec i se svojí dávnou láskou.

Filmu o Solovi se bohužel nepodařilo navázat na uvěřitelnou atmosféru Rogue One. Vše vypadá jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli má film vypadat spíš jako stará trilogie, disneho trilogie, nebo Clone wars. To vše dohromady vytváří docela smutný obrázek. Naopak pozitivní částí filmu jsou nejrůznější micro příběhy, které vysvětlují narážky dospělého Hana Sola. Konečně zjistíme, jak to vlastně bylo s Kesselským závodem apod. Zajímavý je i náhled na Wookie a narážky na to, co se s nimi vlastně stalo.

Suma sumárum se filmu dějově nedá moc věcí vyčíst, až na dětský gang, a osobně musím říct, že ani k většině hereckých výkonů nemám výraznější výhrady. Sice to vše působí jako fan film, ale docela dobrý fan film. Smutnější je, že i efekty, kulisy a vše ostatní vypadá jako z dílny fanoušků. A přesně to je taky největší mínus snímku. Kdybych ho měl zařadit mezi ostatní filmy ze Star Wars od Disneho, bylo by to nejspíš na druhé místo, sice o parník za Rogue one, ale těsně před všechny filmy nové trilogie. Samozřejmě, ani jeden z těchto snímků se nemůže rovnat se seriálem Mandalorian, ale o tom až někdy příště.

Leave a Reply