Smrt harmonisty

Dnes jsem si po delší době udělal procházku po Praze. I přes trochu nižší teploty mi počasí přálo a já se vydal na svojí oblíbenou procházku po Malé straně, Karlově mostu, přes Staroměstské náměstí až na Václavák, kde jsem nakoupil pár Vánočních dárků a klidným krokem jsem se vydal směrem na Národní třídu.


Mile mě překvapilo, že i když do Vánoc zbývá měsíc, v centru Prahy by to zatím ještě člověk pomalu nepoznal. Na Staromáku není přecpáno stánky, dokonce i Václavským náměstím se dalo projít bez větší tlačenice. Zatím je ještě listopad, ale počasí se tváří trochu jinak. Ze stromů už listí opadalo, ba dokonce, většina z něj je už dokonce uklizená.
Ve chvíli, kdy jsem opustil knihkupectví a vydal se na Národní, už jsem si chystal v kapse drobné, pro slepého harmonistu, který tam postává od mého dětství a bez ustání hraje. Dřív u něj nemohl chybět ani jeho věrný německý ovčák. Už když jsem byl malé dítě, chodili jsme s maminkou a babičkou po Praze, vždycky jsme mu museli nějakou korunu dát, aby měl alespoň: „Pro toho psa na žrádlo.“.


Když jsem byl potom starší a harmonikář už hrál bez svého psa, vždycky jsem v kapse našel nějaký drobák, abych mu jej mohl hodit do kasičky. Vždycky poděkoval, i když jsem byl malý i teď, když už jsem větší. Snad každý, kdo navštívil Národní třídu alespoň dvakrát, ho znal.
Po pravdě, dlouho jsem si už takovouto procházku neudělal a upřímně jsem se těšil, že udělám dobrý skutek a věnuji, jako vždy, harmonikáři nějaké ty drobné. Bohužel, už při prvním pohledu jsem viděl, že dnes nehraje. Ale čím jsem byl blíž, tím jsem si připadal smutněji. Po pár dalších krocích jsem viděl na zemi několik svíček, uvadlou květinu a na výloze jednoho z obchodů nápis obsahující informaci o smrti slepého harmonikáře. Umřel už před měsícem, ale na zemi stále leželi svíčky od lidí, kteří byli mnoho let zvyklí na tohoto slepce.


Cítil jsem v sobě cosi jako povinnost a zašel jsem do blízkého obchodního centra a za drobné z mojí kapsy koupil kytku. Za drobné, které jsem chtěl věnovat slepému muzikantovi, který mnoho let postával na Národní třídě, zpíval a hrál, rozdával radost. Květinu jsem vložil do jedné z prázdných váz a v duchu jsem se pomodlil. Nebyl jsem zdaleka sám. I spousta dalších procházejících se alespoň na chvíli zastavila a věnovala krátkou vzpomínku tomuto člověku. V momentě, když jsem v duchu dokončil modlitbu, začalo kolem mě cosi padat z oblohy. Natáhnul jsem ruku a na dlani ucítil první, sněhové vločky. Přišlo mi na tom něco příznačného a neubránil jsem se lehkému dojetí, když jsem nastupoval do tramvaje, směr domů.

Nezapomenutelní princové z českých filmových pohádek
Kukačky – 13 dílů je málo
Pelíšky jsou už dlouhé roky nejvtipnějším filmem Vánoc
S čerty nejsou žerty (1984) – nesmrtelné kultovní hlášky
Rychle a zběsile (2001), aneb jak se zrodila legendární série
Francouzská revoluce (2020) – sex, násilí a něco jako upíři
Sestra v akci – hudební komedie se vším všudy
Hlava medúzy (2021) a kalich hořkosti vypitý až do dna
Film doslova zpodobňující sedm ctností – Shazam!
Přímo pekelná zábava s Hellboyem
Kingsman: Zlatý kruh (2017) – ještě o trochu absurdnější pokračování výborné špiónské komiksovky
Liga Spravedlnosti Zacka Snydera (2021) je neuvěřitelně jiná
Lepší obsah nikdo nemá: Disney+ už funguje v ČR a může porazit Netflix
Přitažlivé superhrdinky z filmového světa Marvelu
Francouzská revoluce (2020) – sex, násilí a něco jako upíři
Godzilla vs. Kong (2021) asi nejhorší díl monster série
Love and Monsters (Láska a příšery) překvapivě napínavé a zábavné postapokalyptické dobrodružství
Návrat do budoucnosti
Nadčasový, geniálně jednoduchý a inspirativní Návrat do budoucnosti
Matrix (1999) – legendární cyberpunkový snímek
Vetřelec
Vetřelec (1979) snímek který dodnes nahání hrůzu
Animované snímky, které i po letech zahřejí u srdce
Raya a drak (2021) – další asijská princezna od Disneyho
Disneyho princezny – znáte je všechny?
Film, který vám vysvětlí, jak funguje internet – Raubíř Ralf a internet (2018)