Pozor ať také nepodlehnete – V zajetí démonů

Americký mysteriózní thriller z roku 2013, který trvá přes dvě hodiny, natočil uznávaný režisér James Wan podle scénáře Chada a Carey Hayesových. Tento scénář byl inspirován skutečnými událostmi (můžeme věřit a nemusíme), ke kterým došlo v sedmdesátých letech minulého století, a spolupracovali na něm jejich přímí aktéři. Rodina Perronových, která temný příběh prožila v domě v Harrisville na Rhode Islandu a Lorraine Warrenová, která je se svým manželem Edem považována za paranormální vyšetřovatele, démonology, lovce duchů …

Nepříliš dobře situovaná rodina s pěti dcerami koupila za přijatelnou cenu rozlehlý dům (bývalou farmu) na krásném pozemku. Od samého nastěhování byl ale jejich život v domě provázen podivnými jevy, náznaky přítomnosti dalších – nehmotných obyvatel. Zprvu nepříliš obtěžujících, s přibývající intenzitou ale přerůstajícími do fyzických kontaktů až útoků na jednotlivé členy rodiny. Protože rodina neměla možnost financovat jiné bydlení, kontaktovala v momentě, kdy situace začala být skutečně ohrožující (fyzické, ale zejména psychické zdraví), manžele Warrenovy s prosbou o pomoc. Ti nejprve mapují pohnutou minulost místa, která je již staletí provázena hrůznými příhodami, nehodami a nepřirozenou smrtí. Zasazena v kulisách starého domu a okolí, se zdá být temná minulost všudypřítomná, a prolnutí ducha a kletby Bathsheby Sherman (ženy, která dům obývala v devatenáctém století a zabila tu své dítě, aby je obětovala Satanovi) se současností je téměř hmatatelné.

Další vývoj je sice nejspíš předvídatelný – Warrenovi se snaží rodině pomoci a farmu i rodinu zbavit zlých sil, je ale také překvapivý mírou intenzity a síly temných duší, mírou moci, kterou mohou nad živými uplatňovat. Nejhorší je sice zažehnáno, žádné „žili šťastně až do smrti“ se ale ani v závěru filmu nekoná. Film prostě končí v momentě hrůzného, přesto úspěšně provedeného vymítání posedlé matky rodiny. Co však následovalo dále, to už snímek neříká. Jaký byl další osud rodiny a domu, a zda zmizela přítomnost „těch z druhé strany“, se už z filmu nedozvíme.

Jestli se filmově ztvárněný příběh skutečně odehrál – nevím. Ne že bych to mohla přesvědčivě vyvrátit. Každopádně zaklínadlo „podle skutečných událostí“ funguje. Jen při té představě mě mrazí. Doprovodná hudba J. Bishara a M. Ishama atmosféru výtečně dokresluje a graduje. Za mě dobrá volba, a to i v případě, že tomuto žánru příliš neholdujete.

Komentujte článek